Hermiona Grangerová postávala na rohu Příčné a očividně neměla co na práci. Pozorovala procházející dav, ale nevšimla si, že sama je pozorována.
Prohlížel si, jak moc se za těch pár měsíců změnila. Už na sobě neměla vytahaný svetr a volné jeany, ale síťované silonky, černou minisukni a černou koženou bundu. Vlasy jí taky neodstávaly půl metru od hlavy, ale kouzlem si je narovnala. Velké hnědé oči měla opticky zvětšené černými linkami a řasenkou.
Draco Malfoy ji málem nepoznal. Až po delším okukování jejích štíhlých bledých nohou si uvědomil, na koho se dívá. Rozhodl se trochu pobavit na její účet a tak zamířil za ní.
Hermiona si ho všimla, teprve když se opřel o stěnu jen pár desítek centimetrů od ní. „Co tady děláš sama bez Potteříka a Weaslánka, mudlovská šmejdko?“ zeptal se místo pozdravu.
Zle se na něj podívala a klidně odpověděla: „Potteříka a Weaslánka jsem pustila k vodě a nejsem milovská šmejdka.“
Draco se zasmál: „Pokud ty nejsi mudlovská šmejdka, tak já jsem čínský bůh srandy!“
Co ale nečekal, bylo, že se neurazí, ale zasměje se s ním. „Dobře, tím pádem se vám klaním ó čínský bože srandy. Jak že se to ale jen jmenujete?“
„Jmenuji se Draco Malfoy slečno, ale teď mi prosím vysvětlete svoje tvrzení, neboť se domnívám, že tomu naprosto nerozumím.“ odpověděl na její otázku.
„Je to jednoduché. Grangerovi nejsou moji rodiče a očividně se mi to nechystali nikdy říct. Na půdě jsem našla listiny o adopci. Správně bych se měla jmenovat Hudsonová. Moji rodiče byli oba čistokrevní a přidali se na stranu zla. Protože se o mě báli, dali mě k přátelům, kteří byli na straně dobra, jenže je pak zabili a ti přátelé ze strachu, aby je neobvinili z napomáhání zlu, proto mě dali do dětského domova pro mudly, kde mě adoptovali Grangerovi. Takže jsem stejně čistokrevná jako ty. Zvykej si, budeš muset vymyslet novou urážku.“ osvětlila mu to.
Draco se záhadně usmál. „Ale co když už žádnou vymýšlet nechci?“
Hermiona se na něj obezřetně zadívala a zeptala se: „To na mě šiješ nějakou boudu? Nebo jsi dostal úžeh?“
Draco se snažil tvářit ublíženě. „Jsem raněn Grangerová. Jak si to o mně můžeš myslet?“
Odpovědi se ale nedočkal. Přihnal se Harry a hrubě ho odstrčil. „Neudělal ti nic Hermiono?“
Ta se na něj podívala jak na obtížný hmyz a ledovým hlasem mu oznámila: „Co kdyby ses mi přestal pokoušet dělat chůvu? Umím se o sebe postarat sama. Mohl by sis to laskavě uvědomit? A ne, s Dracem jsem vedla velice podnětný rozhovor, než jsi nás tak neslušně vyrušil.“
Harry zbledl a Draco měl co dělat, aby se neudusil smíchy. Tahle nová Hermiona se mu líbila. Pak si Harry prohlédl Hermionu pořádně a znechuceně prohlásil: „Co to máš na sobě? Vypadáš v tom jak děvka.“
To neměl dělat. Hermiona mu vlepila facku a na tváři mu zůstal jasně rudý otisk. Zasyčela: „Nebudeš mi říkat, s kým se mám bavit, co mám dělat a ani co si mám oblékat. Rozumíš mi Pottere?“
Harry se otočil a rázoval si to pryč. Jen se naposledy otočil a vykřikl: „Takže Malfoy je teď tvůj kámoš, ale já jsem ten zlej, jo?“
Hermiona se už také chystala odejít, ale Draco ji chytil za paži. Stáli teď jen pár centimetrů od sebe a ona si uvědomila, jak je vysoký. Zavrtěla hlavou a zeptala se: „Co chceš?“
„Jsi Primus?“oplatil jí otázku otázkou.
Na její přikývnutí reagoval prohlášením: „Se zabijem, víš o tom?“
Najednou se jí rozšířili zorničky a zmohla se jen na slabé zašeptání: „Ne… Ty nemůžeš být… Asi se zabiju… A jak tebe mohli zvolit Primusem?“ Poslední větu už ale téměř křičela a probodávala ho pohledem.
„To nevím. Ale myslel jsem si, že to budeš ty a tak už jsem delší dobu přemýšlel o tom, jestli mám zabít tebe a čalit tak Potterovi a Weaslymu nebo jestli by nebylo jednodušší spáchat sebevraždu.“ Odpověděl jí klidně hravým tónem.
„Bereš mi slova. Ale nemyslím, že by pro mě byli Crabbe s Goylem nějaká vážná překážka. Obávala bych se tvého otce.“přistoupila na jeho hru.
„Když zmiňuješ mého otce, tak mě napadlo, jestli nevíš něco o svých rodičích. Třeba by pak otec nebyl tak nesnášenlivý.“ Z jeho slov vyzařoval jasný podtext, který se Hermioně vůbec, ale vůbec nelíbil.
„Myslíš si, že nejchytřejší čarodějka své doby si nedokáže zjistit něco o své rodině? Léto jsem strávila na Hudson Manor se svými prarodiči, kteří mě přivítali s otevřenou náručí. Naše rodina se teď angažuje hlavně v Americe a jsem pravděpodobně jediný dědic. Myslím, že jsou rádi, že mě našli. Až dokončím školu, změním si příjmení na Hudsonová.“
„A slečno Hudsonová, můžu se zeptat, kdo vám dovolil říkat mi Draco?“
Hermiona překvapeně zamrkala. „Promiň. Nějak mi to vyklouzlo. A Harryho to naštvalo. Kdybych řekla Malfoy, neměla by to takový efekt.“
„To od tebe bylo Zmijozelské. A myslím, že mi to až tak nevadí. Hermiono.“ rozesmál se Draco.
Její jméno jí znělo z jeho úst tak zvláštně, ale vůbec ne nepříjemně. „Doopravdy nemáš úžeh Draco?“
„Ne, jsem si jistý, že úžeh nemám a také jsem překvapen vývojem událostí, pokud jsi chtěla vyjádřit tohle.“
S tím se vydali každý svou cestou, ale oboum vyskakovala v hlavě stejná otázka: „Co se to právě stalo?“