Z pohledu vypravěče
Nebyl snad nikdo, kdo by se za třemi dívenkami neohlédl. Kráčely v čele průvodu prváků bok po boku. Přestože jim bylo jen jedenáct let, svým chováním připomínaly dospělé. Každý hned mohl vidět, že jsou z dobré rodiny. Vznešené vystupování, ladná chůze hodná královny, vlasy elegantně sčesané do drdolu.
Z pohledu Andromedy
Vždycky jsem věděla, že nejsem stejná jako mé sestry. Nevadili mi mudlové. Často jsem uvažovala o tom, jestli jsem vůbec Black. Při pohledu na Moudrý klobouk se mi roztřásla kolena. Nechtěla jsem zklamat své rodiče, zradit své sestry. Toužila jsem být mazaná a ctižádostivá jako Bella nebo nádherná a okouzlující jako Cissy.
Mladší učitelka v zelené róbě a stejnobarevném klobouku vytáhla náš seznam a dala se do čtení.
První šel na řadu můj bratranec Sirius. Vlasy měl zase neučesané a košili nedopnutou. Oči mu rošťácky zářily, když si sedal na stoličku. Hned jak se klobouk dotkl jeho hlavy, zakřičel: „Nebelvír!“ Povzdechla jsem si. Siriuse jsem měla moc ráda, ale byl strašně nedisciplinovaný a Nebelvír se na něj tak nějak hodil.
Do Nebelvíru šli ještě Lily Evansová, James Potter, Remus Lupin, Peter Petigrew, Frank Longbottom a Alice Lightwoodová. Spousta lidí byla samozřejmě zařazena i do Havraspáru a Mrzimoru, ale těm jsem nevěnovala pozornost.
Pak odešla ke klobouku Bella. Téměř hned byla přiřazená do Zmijozelu. U Cissy se klobouk rozhodoval trošku déle, ale také šla tam. Věděla jsem, že teď půjdu já. A doopravdy. Ta profesorka zavolala: „Andromeda Blacková.“ A já klopýtala z řady. Ucítila jsem stisk něčí ruky a uviděla šedookého chlapce s platinově bílými vlasy. Zakryla jsem své znepokojení povýšeným úsměvem a vyšla těch pár schodů ke stoličce.
Celou dobu jsem se v duchu modlila, abych šla do Zmijozelu. U mě klobouk dlouho váhal. Ale nakonec vykřikl ta rozhodující slovo: „Zmijozel!“
Došla jsem k zelenému stolu a posadila se vedle Cissy. Bella už se bavila s někým z vyššího ročníku, za což jsem ji obdivovala. Nebyla vyloženě přátelská, ale nebála se s někým se začít bavit, teda pokud byl z odpovídajících společenských kruhů.
Po mě už tam zbyli jen dva chlapci. Ten blonďák a chlapec s černými vlasy sčesanými do čela, který šel jako první. Jmenoval se Severus Snape a byl zařazen taky do Zmijozelu. O Snapeech už jsem slyšela. Dřív to býval mocný čistokrevný rod, ale dnes už nezamenali téměř nic. Severusův otec byl čistokrevný, ale moták a rodina jeho matky přišla o všechny peníze.
A pak tam zbyl jen on. Podle toho co říkala ta profesorka, tak Lucius Malfoy. Malfoy! Když jste Malfoy, znamená to téměř totéž, jako když jste Black. Nejvýše postavená společenská třída, moc, bohatství, luxus. Nepřekvapilo mě, že ho zařadili do Zmijozelu, vždyť Malfoyové i Blackové chodili do Zmijozelu odjakživa. K mému překvapení si ale sedl vedle mě. Mrkl na mě a očividně chtěl něco říct, ale skočil mu do toho ředitel s projevem.
Z pohledu Bellatrix
Albus Brumbál byl ředitelem jen pár let a nevypadal moc staře, ale přesto vzbuzoval respekt. Všechno co říkal, už jsem dávno věděla a také hodlala porušit. Kdo by dbal na nevycházení po večerce nebo na zákaz vstupu do Zakázaného lesa, když už jen jeho název vyzívá k prozkoumání?
Když ředitel přestal mlet pantem, dali jsme se do jídla. Nechutnalo to špatně, ale jako doma to nebylo. Docela mě zaujalo, jak Cissy hází pohledy po chlapci, který se bavil s Andy. Bílé vlasy, šedé oči, vystupování aristokrata. Malfoy. Ano, jeho jméno už jsem několikrát zaslechla. Lucius Malfoy. Dobrá volba Andy!
Mě osobně se blonďáci moc nelíbili a tak jsem hledala jinde. U Nebelvírského stolu seděl jeden prvák, co nevypadal špatně. Vlastně dva. Potter a Longbottom. Oba dva ale byli momentálně moc daleko a u špatného stolu a tak jsem se dala do jídla.