Z předchozího dílu
Většinou jsem ušetřena snů, ale dnes se mi, pro mě zcela nepochopitelných důvodů, zdálo o chlapci s párem těch nejkrásnějších stříbrných očí a platinovými vlasy.
Z pohledu Harryho
Už jsem to nemohl dál vydržet. Byl to týden od toho, co se Ginny tak pohádala s Kate a od té doby to mezi námi skřípalo. Ginny byla pořád nevrlejší, pokaždé když jsem promluvil s jinou holkou, než byla ona, tak mě hned nařknula z nevěry a to dokonce i když se jednalo o Hermionu.
Šel jsem za ní a našel ji, jak vyčítá Herm, že mě svádí. Vyděšeně jsem vykřikl: „Ginny! Co se to s tebou stalo?“ Hermiona moudře vycouvala a dala na dveře ševelisimo, aby nás nikdo neslyšel. Bylo to smutné, ale i já věděl, že tohle skončí hádkou.
Ginny se na mě podívala, jako bych jí ubližoval:„Harry, tak mi vysvětli, co se stalo tobě. Pořád lítáš za holkama, mě si nevšímáš a určitě mě i podvádíš!“
Zděšeně jsem se na ni podíval. Jak tohle mohla vůbec říct. Nikdy bych to neudělal, to věděl každý. „Ginny, miláčku, víš, že to není pravda.“
„Vím, že je! Už nikdy tě nechci vidět! Běž ode mě!“ zakřičela a nechala mě tam stát jako solný sloup uprostřed místnosti.
Z pohledu Rona
Poté co mi Harry všechno řekl, jsem pocítil náhlý záchvěv nechuti k mé sestře. Jak mu to mohla udělat? Ale vyvstával tu jeden problém. Pokud Harry není single, je tu možnost, že bude chtít nějakou holku. A jedna se tu nabízela. Kate. Krásná, chytrá a milá. Možná trochu podivínská, ale to, stejně jako fakt, že byla jako dcera Snapea tak trochu zakázané ovoce, na ní bylo přitažlivé. Rozhodl jsem se zakročit.
Poplácal jsem Harryho po zádech a opatrně jsem se vytratil. Napřed jsem šel na příčnou a koupil kytici rudých růží a menší prstýnek, který jsem si zastrčil do kapsy. V sídle Řádu jsem se převlékl do elegantnějšího oblečení a zaklepal na dveře jejího pokoje.
Mírně jsem zrudl, ale nakonec jsem vyhrkl: „Půjdešsemnouven?“
Zasmála se a zeptala se: „Mohl bys to prosím říct ještě jednou? Mám takový pocit, že jsem úplně nerozuměla.“
Hrklo ve mně, ale statečně jsem to zopakoval: „Šla bys se mnou ven, Kate?“
Pak jsem vytáhl pugét a podal jí ho. Rozzářily se jí oči a přikývla. „Ráda. Počkej chvilku, jen se převléknu.“
Čekal jsem asi jen deset minut, než se objevila ve dveřích. Na sobě měla nebesky modré koktejlky těsně nad kolena stažené stříbrnou stuhou tak, aby vynikalo její poprsí. Na nohách měla boty na vysokém podpatku stejné barvy jako šaty. Vypadala božsky.
Překvapilo mě, že nebyla namalovaná, ale pak jsem si uvědomil, že to nepotřebovala. Jen by to kazilo její přirozenou krásu, kterou by jí mohli všichni závidět.
Z pohledu Cathariny
S Ronem jsme se úžasně bavili. Vzal mě na večeři do jedné restaurace. Povídali jsme si o všem možném a mnohokrát jsme se bavili. Dostala jsem od Rona i prstýnek, který se mi moc líbil.
Když jsme dorazili na Grimauldovo náměstí, čekala jsem, že otevře dveře a pustí mě dovnitř, ale on si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Chutnal po pomerančích. Nebylo to, že by se mi to nelíbilo, ale nechtěla jsem ho. Alespoň ne takhle. Jemně jsem ho od sebe odstrčila. Nesměle se na mě usmál a zašeptal: „Nemohl jsem si pomoct.“
Pak zmizel v sídle Řádu a nechal mě samotnou, abych si mohla přebrat, co se právě stalo. Bylo mi jasné, že mě nezve jen jako kamarád, tak hloupá jsem zase nebyla, ale přece.
Z pohledu Hermiony
Viděla jsem ty dva, jak jdou zpět z noční vycházky a zastavují se přede dveřmi. Píchl ve mně osten závisti, když ji Ron políbil, ale rychle jsem se probrala ze své naivity. Ron mě nemiluje a já nemiluji jeho, tak přece nebylo co řešit. A konec konců si může randit, s kým chce.
Nejspíš to ale mělo dělat co s tím, že Kate byla tak nádherná a měla i obdivovatele. Taky jsem chtěla, aby mi někdo nosil růže a kupoval prstýnky. Bylo mi jasné, že počet Kateiných ctitelů v Bradavicích bude obrovský.
O pár týdnů později
Z pohledu Cathariny
Chvíli jsem se za Harrym, Ronem a Hermionou opozdila kvůli rozhovoru se strejdou Simem, který mě neustále nabádal k bezpečnosti, že si mám najít přátele, ale zároveň i k tomu abych nikomu nevěřila, což byl tak trochu paradox.
Na vlak jsem musela utíkat, ale naštěstí jsem ho stihla. Vyrazila jsem hledat ostatní, ale když jsem je konečně nalezla, zmizel mi úsměv z tváře. Neměli jediné volné místo. Mělo mě napadnout, že mají i jiné přátele a dceru obávaného učitele teď u sebe chtít nebudou, aby jim nekazila image.
Zírala jsem na ně asi minutu, když vtom si mě Harry všiml. Rychle přispěchal, otevřel mi dveře a hodil mi kufr nahoru. Pak si ale uvědomil, že si nemám kam sednout. Navrhl: „Můžeš si mi sednout na klín, Kate.“
Zavrtěla jsem hlavou. „V pohodě, nebudu vás rušit, radši si sednu k někomu jinému. Vždyť nevadí, že nikoho neznám.“