Ne že by ostatní předtím nezírali, ale teď to nabylo zcela nového rozměru. Vypadalo to, že po celé cestě od nás až po taneční sál, kde jsme připravovali ples se utvořil zástup lidí. Připadala jsem si jako v kleci a pomalu jsem se bála dýchat.
Konečně bylo všechno nanošené v sále a my mohli s klidem zabouchnout těžké dvoukřídlé dveře a nechat čumily za nimi.
Taneční sál byl velice podobný Velké síni, pouze byl trošku větší a pouze se dvěma stoly.
Stoly jsem ihned proměnila na deset kulatých stolečků s kulatými lavičkami okolo. Vykouzlila jsem taky obrovský lustr, na který jsem dala všechny ty svíčky, co se vznášely vzduchem. Do malého výklenku jsem dala hudební nástroje, které zvládly hrát samy a ještě naposledy s nimi procvičila všechny skladby. Učitelský stůl jsem ponechala na svém místě, jen ho jako všechny ostatní stoly pokryla zlatým ubrusem a položila na něj sklenice.
Na chvíli jsem si vydechla. Bylo to docela náročné, obzvlášť když jsem musela poslouchat Blaise a Malfoy, jak se hašteří jako malé děti kvůli tomu, jestli obrazy Zakladatelů jsou nebo nejsou o milimetřík nakřivo.
S pomocí kluků jsem natáhla těžké závěsy na okna a zavázala je zlatou stuhou. Teď už stačilo jen pár kouzel. Jedním jsem vylepšila podlahu tak, aby se blyštěla jako nový, druhým jsem všechno zalila zlatavým leskem.
Vedle sálu byla malá místnost, ve která nás čekalo pravděpodobně to nejsložitější. Na stoly jsme tady postavili číše, které skřítci později naplní falešným vínem a několik táců na chlebíčky. Vytáhla jsem těžkou knihu a otevřela ji na založené stránce.
Fantom. Začala jsem se zaříkáním. Trvalo mi asi pět minut, než byl první k mé spokojenosti. Vysoký muž ve zlatém kabátci a bílých kalhotách zastrčených ve vysokých botách. Pak už to ale šlo rychleji. Pět. Patnáct. Dvacet. Dvacet pět. A najednou byla všude tma.
***
Někdo křičel. Pak jsem ten hlas poznala. Harry. Otevřela jsem oči. Malfoy s Harrym na sebe ječeli a kdyby je Blaise s Ronem nedrželi od sebe, pravděpodobně by se na sebe vrhli.
Hlasitě jsem si odkašlala. Všichni zmlkli a podívali se na mě. Ihned mě zasypala vlna objetí. Musela jsem je od sebe odtrhnout, aby mě neudusili.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“ zeptala jsem se opatrně.
„Jen asi hodinu. Pomfreyová říkala, že to bylo jen vyčerpání z náročného kouzlení, ale tady Potter je přesvědčen o tom, že jsem ti něco udělal.“ Řekl nabručeně Malfoy.
Otočila jsem se na Harryho. „To si vážně myslíš, že bych trávila čas s lidmi, co by mi mohli ublížit. Měl bys zvážit, jak moc věříš mému úsudku.“
Povzdechla jsem si a podívala se na Blaise, očividně jedinou osobu, která mi teď mohla být nápomocna. „Blaise, je všechno v pořádku? A kolik je vlastně hodin?“
„Je pár minut po třetí Hermiono. A neboj, tvému veledílu se nic nestalo.“ Usmál se na mě.
Zděsila jsem se. „To už je tolik? A já ještě ani nezačala s připravováním se! To nemám šanci stihnou včas!“
Rychle jsem se zvedla z postele a chtěla utíkat k sobě do pokoje, ale Malfoy mě zastavil. „Počkej. Máš vypít posilující lektvar a až pak jít.“
Přikývla jsem, nakopla do sebe bezbarvý lektvar a pádila pryč. Naštěstí byly chodby vylidněné, protože se všichni připravovali na ples.
***
Konečně jsem dodělala poslední úpravy šatů, dokončila líčení a učesala si vlasy. Ani nevím, co bych dělala, kdybych neměla tu perfektní knížku o kouzlech na úpravy vzhledu od babičky. Asi bych byla ztracená.
Babičce jsem ale také vděčila za šaty, které pro mě vybrala. Nebyly ani nějak moc nápadné, ale ani moc nudné nebo nevýrazné. Přesně takové, jaké jsem potřebovala.
Podívala jsem se na hodiny a uklidnila se. Měla jsem ještě tři čtvrtě hodiny, což bylo tak akorát na to, abych sešla všechny ty schodiště až do sálu.
Ve společenské místnosti už čekali Blaise a Malfoy. Oba vypadali úžasně. Zatímco Blaise byl věrný kolejní zelené, Malfoy se sladil do černa.
„Jdeme, Hermiono?“ Byla jsem mírně překvapená. Toto bylo poprvé, co mi za tu dobu, co jsme byli v Bradavicích řekl jménem. Z jeho úst znělo tak jinak. Nevšedně, krásně.
Usmála jsem se. „Samozřejmě, Draco.“
Do sálu jsme úmyslně dorazili až mezi posledními. Opět na nás všichni zírali. Tentokrát k nám přibyla ale i Daphne Greengrassová, kterou si přivedl Blaise, ale abych pravdu řekla, měla jsem pocit, že to udělal jen proto, že nechtěl jít sám.
Když dorazili úplně všichni a McGonagallová je přivítala, měla jsem slovo já. Nesnáším proslovy.
„Tento ples je pořádán kvůli spřátelení kolejí, ale také proto, abychom oslavili, že zde můžeme být, ve škole, která si prošla dobrým i zlým, temnými i světlými časy. Tímto bych chtěla poděkovat naší skvělé ředitelce a celému učitelskému sboru, že umožnili nám umožnili být v té nejlepší škole ze všech.“
Bylo to hrozné, ale všichni se roztleskali, takže asi tak moc ne.
Konečně se začalo tančit, mí fantomi roznášeli pití a chlebíčky a já si mohla sednout.
„Zatančíš si, Hermiono?“ ozval se vedle mě Draco.
Nechala jsem se odvést na taneční parket. Zrovna začala hrát moje oblíbená píseň. Nakonec jsem se uvolnila. Draco byl skvělý tanečník.
Najednou mi zašeptal do ucha: „Jsi ta nejkrásnější osoba v sále, víš o tom?“
Vykulila jsem oči. Složil mi právě Draco Malfoy poklonu? Usmála jsem se. „Ach, já myslela, že to ty, ale nevadí.“
Ušklíbl se. Konečně to byl ten starý Draco. To, co se odehrálo sotva před minutou, jako by řekl někdo jiný.
***
Na plese jsem strávila příjemný večer, což jsem zprvu vůbec nepředpokládala. Až na pár strašidel jako Levandule Brownová, kterou jsem si původně spletla s růžovou cukrovou vatou, bylo všechno naprosto perfektní.
Unaveně jsem si sedla na gauč a ani jsem se neobtěžovala dát si šaty tak, aby s nepomačkali. Boleli mě nohy od toho, jak jsem celý večer protančila. Ani jsem nevěděla, že má tolik lidí zájem se mnou tančit a předpokládám, že jsem skončila v náručí polovině mužského osazenstva školy. Ne, že by mi to vadilo.
Draco se šel převléct do svého pokoje, takže jsem zůstala s Blaisem sama. „Myslíš, že mě Draco pozval z lítosti?“ zeptala jsem se opatrně.
Blaise na mě chvilku zíral, než mu došlo, na co se ptám. „Ne, rozhodně ne. Kdyby to dělal z lítosti, tak tě nepožádá před celou školou.“
Přikývla jsem. Ale ještě něco mi nešlo do hlavy. „Jsem doopravdy tak škaredá, že jsem stála jen Dracovi za to mě pozvat?“
Teď se Blaise rozesmál. „No, ano tě možná chtělo pozvat víc lidí, ale ty pohledy, co Draco vrhal, když se k tobě kdokoliv mužského pohlaví přiblížil by mohli zabíjet.“
Podívala na dveře Dracova pokoje a přemýšlela jsem, co vlastně vím o osobě, se kterou de facto žiju.