Z minulého dílu
Trošku mě štvalo, že jsem ten pitomý lektvar pro štěstí nevyhrála já. Ale co bylo zajímavé, opravdu jen trošku. Viděla jsem na vlastní oči, jak byl ten lektvar dobrý. Úplně jiná liga než moje zelenofialová břečka, která by vás maximálně tak zabila tím zápachem, který se z ní linul.
Z pohledu Cathariny
V Bradavicích jsem už byla dva měsíce a moc se mi tady líbilo, ale momentálně jsem se neuvěřitelně těšila na víkend. Z jedné části kvůli učení a tomu, že učitelé ode mě očekávali dobrý výkon a já se musela snažit, ale hlavně kvůli tomu, že Zmijozel pořádal párty. Obyčejně se Nebelvír nezval, ale já jsem byla výjimka. Mohla jsem vzít jednoho člověka s sebou a ještě jsem nebyla rozhodnutá koho.
Konečně mě čekala jen poslední hodina, obrana proti černé magii. Na tu jsem seděla Hermionou, která se ale už od začátku neklidně ošívala a celkově se chovala divně. Vůbec nedávala pozor a za celou hodinu se ani jednou nepřihlásila, což mě doopravdy zneklidňovalo. Asi deset minut před koncem mi zašeptala do ucha:„Po hodině s tebou musím mluvit. Jsi jediná, kdo mě pochopí.“
Ujistili jsme se, že u nás v pokoji nikdo není a pak jsme se posadily na Hermioninu postel. Hermiona se napřed nejistě rozhlédla, ale pak zašeptala:„Líbí se mi Draco Malfoy.“ Vykulila jsem oči. Podařilo se mi sice Harryho, Rona i Hermionu se svými přáteli ze Zmijozelu, ale tohle jsem neočekávala. Samozřejmě jsem byla nadšená, ale přec jen mě trošičku píchlo u srdce. Hned jsem ale ten pocit zaplašila a usmála se.
Ještě dlouho jsme si s Hermionou povídali. Převážně o Dracovi a ostatních Zmijozelech. Zrovna když přišla řeč na Pansy, tak mě něco napadlo. „A co takhle kdybych tě vzala na tu Zmijozelskou párty? Vsadím se, že tam Draco bude.“
Hermionu ten nápad nadchnul. Protože si ale nevzala žádné vhodné šaty, pustily jsme se do prohrabování mého šatníku. Hermioně slušelo snad všechno, ale nic, co by zaručeně přitáhlio Dracovu pozornost. Pak jsme ale úplně vespod objevily krátké červené šaty. Hned jak si je Hermiona vyskoušela měly jsme jasno. Pro sebe jsem si vybrala světle fialkové, které byly sice dlouhé, ale s odvážným rozparkem.
Usnuly jsme, jako když nás do vody hodí, tak jsme byly unavené. Ještě štěstí, že další den byla sobota a my si mohly přispat.
Protože jsme se probudili těsně před polednem, nídani jsme rovnou přeskočily a pospíchali na oběd, po kterém začaly velké přípravy. Zalezli jsme si s Hermionou do prefektské koupelny a pořádně jsme se vydrhli a umyly si vlasy. Když jsme se osušily a doběhly spátky do pokoje, už bylo pět hodin a my si museli pospíšit. Naštěstí jsme moc kosmetiky nepotřebovali a líčení nám nezabralo moc času. Pak jsme si oblékli šaty a konečně se pustily do svých účesů. Já si ty své moc neupravovala, ale s Hermionou byla trošku větší práce. Sice jsme u ní také nevytvářeli žádné složitosti, ale jen na zkrocení jejích kudrlin jsme spotřebovali lahvičku kondicionéru. Výsledek ale stál za to. Už její vlasy nepřipomínali vrabší hnízdo, ale v jemných vlnách jí splývaly na ramena.
S Hermionou jsme se plížily temnými chodbami hradu směrem k podzemí. Před cvchodem do společenské místnosti stáli dva Zmijozelové v společenských hábitech, kteří vybírali pozvánky. Zmijozel prostě musí mít vše ve velkém stylu.
Vevnitř to vypadalo úžasně. Celou obrovskou místnost osvětlovaly kouzelné zářící koule, jejichž zelené světlo se odráželo od velkého stropního okna vedoucí do jezera. Napohled pohodlné křesla byla odsunutá stranou a uprostřed se tak utvořil taneční parket. Chvíli jsme se s Hermionou rozhlížely, když jsme najednou uviděly Blaise s Dracem jen pár metrů od nás.
Hodnou chvíli jsme si jen tak povídali. Měla jsem ale nejasný pocit, že Draco a Hermiona něco skrývají. Byly to jen letmé pohledy, mrknutí a pohyby. Nejpodivnější ale bylo, když Draco vyzval Hermionu k tanci. Ti dva se k sobě předtím chovali slušně, ale odtažitě a pokud možno se vyhýbali jakémukoliv kontaktu. Nebo spíš Draco se vyhýbal.
Jakmile jsem se jednou vydala na taneční parket, bylo nemožné se vrátit, takže jsem ztratila Hermionu z očí. Ztřídala jsem jednoho partnera za druhým a řada čekajících na tanec se mnou byla téměř nekonečná. Zezačátku mi to lichotilo, pak už to byla jen zábava a když jsem se ve dvě hodiny ráno zbavila posledního, doopravdy jsem si oddechla.
Začala jsem hledat Hermionu a doufala jsem, že neodešla beze mně, protože jsem se děsila jít hradem úplně sama. Po čtvrt hodině hledání už jsem ale začínala mít obavy, jestli ji najdu. Pak jsem ale náhodou nakoukla do jedného temného zákoutí a uviděla ji tm. Seděla Dracovi na klíně a důvěrně mu něco šeptala do ucha.
A to bylo poprvé, co jsem pocítila závist.